PROČ JSEM SKRÝVALA NEJEN SVOU TVÁŘ?
V knize CESTA K MÉ DUŠI najdete odhalení!
Inspirativní kniha s velmi hlubokým osobním příběhem.
Odhaluje životní cestu, naději a hlavně principy,
které mohou pomoci i Vám.
Nic není nemožné.
I Váš příběh má řešení.
Celý život se vyvíjíme, měníme. Postupně odhalujeme své pravé Já.
Kniha Cesta k mé duši slaví už 3. dotisk!
- Máte pocit, že si s Vámi život pohrává?
- Myslíte si, že to nemůžete změnit?
- Dějí se Vám věci, kterým nerozumíte?
- Máte pocit, že sami sobě nerozumíte?
- ANO
- ANO
- ANO
- MŮŽETE!
V KNIZE SE DOVÍTE:
- co symbolizuje zakrytá polovina obličeje,
- principy, které mi pomohly odhalit mou podstatu.
Kniha je osobní zpovědí hledání, uvědomování si svého poslání, mapuje cestu k duši. Je proložená výpovědí důležitých myšlenek a postřehů ze soukromého i pracovního života, včetně příběhů klientů.
V KNIZE NAJDETE:
- osobní příběh,
- hledání,
- odhalení,
- pochopení,
- inspiraci,
- toto vše promíchané příběhy klientů z vlastní praxe.
Kniha je inspirací pro všechny, kteří procházejí čímkoli, o čem si myslí, že je nespravedlivé, co vypadá jako nespravedlivý osud.
Zdánlivou nepřízeň osudu můžete využít ve svůj prospěch, stejně jako já.
Kniha Cesta k mé duši slaví už 3. dotisk!
Můžete o sobě pochybovat ...
Můžete mít pocit,že určité věci nemůžete změnit,
že se musíte jen přizpůsobit.
PŘEČTĚTE si knihu CESTA K MÉ DUŠI!
POCHOPÍTE, že svůj ŽIVOT MŮŽETE ZMĚNIT.
Přečtěte si skutečný životní příběh!
Pochopíte, že můžete všechno, co budete chtít,
všechno, pro co se rozhodnete,
zkrátka v co uvěříte!
VŽDY JE TO O VÁS !
Jak hodnotí knihu čtenáři?
Kdo je Kája Gřešková?
Facilitátor, kouč, "průvodce".
Mezní životní situace mě přivedla ke studiu duchovních technik, k práci na sobě, ke změně životního stylu a profese. Jsem přesvědčena, že svou realitu, tedy i své „problémy“ si každý vytváří sám.
Jako psychoterapeutka pomáhám klientům pojmenovávat jejich problémy, rozpoznávat příčiny jejich trápení, motivuji je ke změnám. Učím je uvědomovat si jejich nekonečný potenciál, jejich příležitosti a nekonečné možnosti.
Jsem přesvědčena, že nejsou důležité metody, ale člověk, proto se při terapii zaměřuji na řešení
individuálních potřeb klientů.
ŽIJU TO, CO PÍŠU.
PŘEČTĚTE SI SKUTEČNÝ PŘÍBĚH.
POMŮŽE VÁM POCHOPIT VÁŠ ŽIVOT!
V KNIZE NAJDETE, INSPIRACI NA ŘEŠENÍ VAŠICH PROBLÉMŮ.
Kniha Cesta k mé duši slaví už 3. dotisk!
Možná byste si rádi přečetli úryvky z knížky:
"Mé postupné uzavírání do sebe se asi nejvíce projevovalo tím, že jsem se prostě neprojevovala. Všechny své pocity jsem držela uvnitř sebe. Radost, nadšení, smutek, trápení mělo mou jednu tvář. Málokdo poznal, co se ve mě odehrává, málokdo věděl, z kterých věcí mám radost a jestli vůbec nějakou mám. Samozřejmě, že jsem zažívala i radost. Ale některými věcmi jsem se dlouho trápila, všechno jsem si prožívala v tichosti uvnitř sebe.
Byl mi dán určitý talent, o kterém jsem bohužel nevěděla, který jsem neuměla využít. Neměla jsem k němu klíč. Nikoho z toho neobviňuji. Vím, že jsem si to zvolila sama, vím, že jsem si zvolila nejen své rodiče k naplnění svého talentu, a také si uvědomuji, že i mí rodiče měli omezený potenciál toho, co v dané době, se svými problémy a starostmi, mohli dělat. Totalitní doba nedovolovala moc se projevovat. Tato doba dávala sice všem práci, ale žádnou svobodu, žádný rozvoj, žádnou seberealizaci. Rodiče tedy jen pracovali a plnili svou úlohu, být dobrým rodičem, dobrým občanem. A já jsem se přizpůsobila. Dnes vím, že tam někde uvnitř mě pořád něco spalo a čekalo na probuzení a uchopení."
"I při výchově naší dcery jsme si velmi uvědomovali naši odlišnost. Po zkušenostech s přístupem lékařů k řešení problémů naší dcery, jsme kontakt s lékaři minimalizovali na nezbytně nutné návštěvy, jako byly povinné preventivní prohlídky a očkování. V té době začaly opatrně prosakovat na veřejnost informace o vedlejších účincích očkování. Od českého kvantového homeopata pana Hrušovského, jsme se dostali k informaci, že můžeme pomocí homeopatik připravit malé tělíčko naší dcery na zvládnutí vedlejších účinků očkování. Tak jsme tak činili. Dokonce to fungovalo tak, že pokud nebyl správný čas na očkování pro organismus naší dcery, vhodně onemocněla – „kašlíček, rýmečka“, aby se očkování co nejvíce oddálilo a tělo bylo schopno vše zpracovat.
Míša si rychle přivykla na náš alternativní způsob přístupu k jejím nemocem. Odsávání hlenů z nosu pomocí „odsávačky“ zkusila jen jednou, (já jsem tomu říkala „týrání dětí“), od té doby jsme čistili nosík vatovými tyčinkami, zvlhčovali vzduch, používali olejíčky. Míša neustále voněla po tymiánovém krému. Vyřazovali jsme stravu, která zahleňovala (banány, veškeré mléčné výrobky). Setkávali jsme se s nepochopením u babiček, které Míši často dávaly jogurt, když byla nachlazená, protože „Michalka to přece má ráda“. Dalo nám to spoustu práce, vysvětlit, a následně dodržovat principy, o kterých jsme byli přesvědčeni, že fungují. A nám fungovaly."
"Tato paní učitelka neviděla jen svou práci, ale viděla děti. Viděla, že všechny děti v její třídě nejsou stejné. Přistupovala ke každému podle jeho schopností a navíc byla ochotná naslouchat i rodičům. Jednou nám na třídních schůzkách tato paní učitelka oznámila, že naše Míša má asi nějaký problém, že je pozadu za ostatními dětmi. Snažili jsme se jí vysvětlit, že Míša potřebuje více času, že to zkrátka potřebuje slyšet víckrát, že to potřebuje pochopit a potom udělá obrovský skok. Tuto informaci jsme získali od skvělého numerologa, našeho skoro rodinného přítele, Jarka Baka, který nás na to upozorňoval už v předškolním věku Míši, v době, kdy jsme navštěvovali jeho kurzy. Jelikož jsme tuto informaci o své dceři už měli, nebyli jsme připomínkou paní učitelky zaskočeni a hned jsme jí to vysvětlili. Paní učitelka přistoupila na naši prosbu, aby na Míšu příliš netlačila, že prostě jen potřebuje více času. A obrovský skok ve zvládnutí probírané látky se konal. Paní učitelka byla spokojená, Míša byla spokojená, my jsme byli spokojení. Stačilo málo, ochota a vůle na obou stranách."
Podobnou situaci popisovala jedna klientka během své terapie. Kdysi dávno v dětství si zvolila právě tu variantu, kdy trpělivě vyčkávala, až si jí někdo všimne. Ve svém životě se potom často přistihla v momentech, kdy sama sebe stavěla až na druhé místo, vždy byl někdo důležitější než ona. Dovolila svému partnerovi zajít až za hranici její sebeúcty. Po zpracování emocí v dané situaci v dětství si zvolila, že čas, který její rodiče věnovali jejímu sourozenci, využije pro jinou aktivitu, kterou mohla dělat sama a maximálně si to užila. Tato varianta ji určitě přinesla více užitku. V jejím současném životě dospěla k rozhodnutí, že je na čase dát si život do pořádku. Rozhodla se odejít od partnera a zařídit si svůj život. Tedy využít svůj čas a maximálně si to užít.
Nejsem zastáncem rozvodů za každou cenu, ale po zkušenostech s klienty jsem došla k tomu, že se někdy může stát, že Vám partner přestane vyhovovat, přestane Vám stačit, nechce se změnit, nechce pro zlepšení nic udělat, jen o tom mluví, ale činy se nekonají. Tento partner Vám pomohl zvládnout určité životní období, určitou lekci a dál třeba musíte jít sami. Stávající podmínky se stávají pro oba nepřijatelné. Musíte jít dál. Nemusíte, ale Vaše tělo Vás pravděpodobně formou různých potíží ubezpečí, že je čas na změnu. Jakoukoli změnu, nemusí to nutně znamenat rozchod. Zvolte si změnu.
Co je přijatelné pro jednoho, nemusí být přijatelné pro druhého. Vždy mějte na paměti, že Vaše volby jsou rozhodující. Nesrovnávejte se s ostatními, rozhodujte se podle sebe. Ano, pravděpodobně se Vám bude stávat, že si budete připadat jiní než ostatní. V tom je právě to kouzlo, odlišit se, být sám sebou.
Obecně se dá říci, že problémy, které se Vám objevují na pravé straně těla souvisí s funkcemi levé mozkové hemisféry, tedy s muži, otcem, mužskou energií, prací, logikou, řízením, organizováním, smyslem pro detaily a pořádek, přílišnou dominancí.
Opačně, problémy, které se Vám objevují na levé straně těla, souvisí s funkcemi pravé mozkové hemisféry, tedy s ženami, matkou, ženskou energií, s domovem, city, intuicí, vnímavostí, smyslem pro celek.
I jednotlivé části těla Vám mohou napovědět, co u Vás nefunguje, co potřebujete napravit, nad čím se potřebujete zamyslet. Problém se zrakem Vás upozorňuje na lidi nebo situace ve Vašem životě, které už nemůžete ani vidět, protože jsou Vám nepříjemní, působí na Vás negativně, vadí Vám jejich způsob jednání či komunikace, cítíte se zatlačeni do kouta apod. Jiného bolí často hlava, protože má pocit, že s ním někdo manipuluje, bolesti zubů svědčí o tom, že něco nemůžete „překousnout“, citlivý žaludek zase o tom, že něco neumíte „strávit“. Problémy s krkem symbolizují nedostatečnou, nevyhovující nebo hněvivou komunikaci. Už se Vám určitě stalo, že jste „něco“ raději polkli, abyste nemuseli jít do konfrontace s určitým člověkem nebo naopak jste z úst vypustili něco, co Vás potom mrzelo. Tělo je poměrně přesný barometr, ale spousta lidí dělá tu chybu, že svému tělu nenaslouchá.
Přitom často stačí jen selský rozum. Jaká je funkce té části těla, která se ozývá, co si v souvislosti s touto funkcí potřebujete uvědomit, co potřebujete ve svém životě změnit, vyřešit, napravit? Myšlenka má ohromný vliv na Vaše tělo. Stačí pomyslet, myšlenku následovat činem a „kontrolka“ přestane svítit. Potom už kontrolka jen občas zabliká, aby nám opět připomněla, že nám něco nevyhovuje, a my si ani neuvědomujeme, že opět překračujeme své osobní hranice. Například se snažíme uspokojovat potřeby jiných lidí a naše „svítící kontrolka“ nás upozorňuje, že to přeháníme, máme více myslet na sebe, máme být sami sebou. Zjednodušeně, tělesná kontrolka bliká, když někde v našem životě si narušujeme svou rovnováhu. Rovnováhu je třeba obnovit, pochopit své jednání, změnit ho, kontrolka přestane blikat.
U mé mámy jsem vycítila, že pro ni je téma mého biologického otce nepřijatelné, nebyla ochotna se se mnou o něm bavit. Striktně to odmítala. Z mého pohledu se chovala neadekvátně. Nechápala jsem, o co jí jde, a ona nechápala, o co jde mi. Byla přesvědčená, že mi v životě nic nechybělo, měla jsem tátu, který mě přijal za svou, vždy se ke mě choval velmi slušně, nijak jsem nestrádala. S tím se nedalo, než souhlasit. Přesto mi něco chybělo. Špatně se to popisuje, asi to budou chápat ti, kteří něco podobného zažili, řešili.
Argumenty a postavení mé mámy k tomuto tématu ve mě často vyvolávaly pochybnosti o mě samé. I pochybnosti o tom, zda se mám vůbec snažit dál hledat. Často jsem si říkala: „nemá to smysl, je to beznadějné“ apod. Obviňovala jsem se, že jsem špatná dcera, že své mámě svými otázkami ubližuju. Jelikož jsem s ní nechtěla jít do konfliktu, šla jsem jí z cesty a opakovaně to vzdávala.
Proč tedy ve mě pořád hlodala myšlenka, že to nesmím vzdát, že mám jít dál za svým? Není to sobecké vůči mámě? Ba naopak, je to sobecké vůči sobě samé. Dělat, že je všechno v pořádku, že jsem naprosto srovnaná s tím, že neznám „polovinu“ sebe.
Život mě neustále nakopával ve formě různých vzkazů, lekcí k tomu, abych vytrvala, abych ve svém životě vyrovnala chybějící rovnováhu, abych zlepšila situaci svou nebo ostatních.
Existuje i duchovnější pohled na mou cestu, na kterou jsem se vydala. Tím, že pracuji na nových způsobech nahlížení na svůj život, stoupá i duchovní vědomí na další úroveň. Chtěla bych zastavit opakování chyb, kterých se dopustili mí rodiče (vědomě či nevědomě), aby podobné principy neopakovaly i moje děti. Pokud jim budu předávat poselství, že něco nemá smysl, že je to beznadějné, že na něco kašlu, tím vlastně schvaluji a podporuji, že je to správné a mé děti určitě dříve či později budou řešit jinou rovinu tohoto principu. Když vím, kolik nepochopení jsem zažívala ve svém životě já, nemusím jim to předávat dál.
Vy rozhodujete o tom, koho do Vašeho života chcete, a koho ne. S kým se cítíte dobře, kdo Vás inspiruje, podněcuje a s kým se necítíte dobře, kdo Vás omezuje. Kdo Vás obohacuje a kdo jen vyčerpává. Musíte si stanovit pravidla tak, aby vyhovovala oběma stranám. Pokud budou Vaše pravidla (Váš plot s vrátky) příliš pevná, přísná, pravděpodobně nebudete mít kolem sebe příliš přátel. Pokud ovšem nebudete mít žádná pravidla (vrátka ve Vašem plotu budou neustále otevřená), lidé si k Vám dovolí všechno. A jediný, kdo se tím bude trápit, budete jen Vy sami.
Popřemýšlejte, kde ve Vašem životě (plotě) je díra. Jak ji můžete opravit? Co si potřebujete nastavit?
Představte si Vaše tělo, Váš život jako království. Kdo vládne v království? V pohádkách to bývá král. Kdo je králem v tom Vašem království? Jste to Vy sami? Prosperuje Vaše království? Tedy, jste zdraví, dějí se ve Vašem životě jen ty situace, které chcete? Kdo ve Vašem království vydává nařízení? Jste to Vy sami nebo Vám do Vašeho života někdo „kecá“ a Vy uhýbáte a necháváte druhé rozhodovat o tom, kudy se Váš život ubírá?
Každá žena si podvědomě vyhledává pro život muže, podobného jejímu otci. Já jsem měla asi tu výhodu, že jsem měla otce dva. Jednoho, který mě vychovával, se kterým jsem žila, a druhého, kterého jsme neznala. A podvědomě jsem si vybrala muže, který mi vyplnil mezeru, mého neznámého otce. Celý život jsem na to byla upozorňována. Tak jak se uvádí v andělských kartách, vše je naplánováno do nejmenšího detailu. I moje toxoplazmóza v prvním těhotenství, která mě přivedla ke studiu One Brain a v konečném výsledku k mé práci, byla geniálním upozorněním, že se mám zabývat sama sebou, že mám na sobě pracovat. Dovedla mě k tomu, že neznám polovinu sebe a že je třeba pro to něco udělat. Když jsem na to začala zapomínat, nebo jsem začala hledání svého biologického otce vzdávat, přišli klienti, kteří mi znovu připomněli, že je třeba jít do akce! Děkuji.
Vnímejte děti, neberte jejich názory na lehkou váhu. Děti Vás mohou přivést k pochopení souvislostí, na které byste logicky nepřišli. Děti jsou rovnocenní partneři, tak jako Váš manžel nebo životní partner.
Dovoluji si na tomto místě použít krátkou citaci článku „Dear parents“ z blogu mé dcery www.miskagreskova.cz
„Drazí rodiče. Nemyslete si, že své děti znáte. Upřímně řečeno, nikdy nemůžete vědět, co se jim honí hlavou. .......
Rodiče (ve většině případů) očekáváte od svých dětí upřímnost, že s Vámi budou sdílet svůj život, svá tajemství, ale sdílíte i Vy se svými dětmi Váš život? Bavíte se s nimi i o tom, jak Vy se cítíte? Ne? To možná bude ta chyba, očekáváte od nich věci, které nejste ve Vašem vztahu ochotni udělat sami.“ Svatá pravda. Jakoby mi psala z duše.
I moje máma očekávala mou upřímnost, očekávala, že s ní budu sdílet svá tajemství, že se jí budu chodit svěřovat, že k ní budu chodit na rady. Očekávala ode mne něco, co sama nedělala. Nebyla ochotná mluvit o svých pocitech, ani ona se nesvěřovala své mámě, měla před ní tajemství. Jak si tedy mohla myslet, že tento vzorec, který mi podvědomě předávala, přeruším a budu se automaticky chovat tak, jak si to ona představuje? Prostě to nešlo.
Jak jste na tom Vy a Vaše děti?
Často si myslíme, že jsme moudřejší než naše děti, protože máme za sebou více zkušeností, ale mnohdy také více bolesti. Chceme je od určitých věcí ochránit. Myslíme si, že toho víme mnohem více. Možná ano, ale během života mnoho lidí svou nekonečnou moudrost někde zapomene nebo s ní přeruší spojení. Potom přicházejí děti, aby je to znovu naučily. Aby je naučily vnímat souvislosti, pochopit hlubší smysl. Místo toho mnozí rodiče přesvědčují své děti o své pravdě nebo se je dokonce snaží změnit k obrazu svému.
Dejte šanci sobě i svým dětem!
PŘEJI VÁM POHODOVÉ ČTENÍ A SPOUSTU INSPIRACE.